Je mi dvacet a jsem typickým představitelem své generace – jsem online každý den celý den, mám zvláštní smysl pro humor, prokrastinuji, odkládám a nejvíce se odreaguji sledováním pejsků na Instagramu. Kromě toho jsem netrpělivá a věci mě rychle omrzí. To se donedávna týkalo i francouzštiny. Tohle je ale příběh, jak jsem se naučila učit se francouzsky a jak mě to pořád baví.
S francouzštinou jsem začala před třemi lety. V jazykovce. Do kurzu jsme chodili čtyři. Každý v jiné věkové kategorii a jiným talentem na jazyky. Během jednoho měsíce jsme zvládli probrat jednu kapitolu v učebnici, často ani to ne. Pro člověka netrpělivého jako jsem já, to byla noční můra. Pomalé tempo mě demotivovalo, neviděla jsem na sobě posun, nebavilo mě to, na hodiny jsem se neučila a často na ně ani nedorazila, protože se mi nechtělo. I přesto, že jsem v jazykovce přešla na individuální hodiny, nikdo nebyl schopen motivovat mě tak, abych se chtěla naučit. Byla jsem zklamaná. Po konci školního roku jsem věřila, že je pro mě francouzština nenaučitelná.
Překážkou pro mě však nejsou sociální sítě a všechny ty internety. Před nedávnem jsem zjistila, že tyhlety internety však nejsou jen plné jídel, zvířátek a perfektních životů, ale také účtů, které zábavnou formou předávají francouzskou gramatiku, slovíčka nebo slang svým sledujícím. Mezi nimi byla i Hanka, která kromě vedení účtu s miliardou tipů, jak vyšperkovat francouzštinu na tu nejvyšší úroveň, francouzštinu i učí. Online. Dlouho jsem se přemlouvala, jestli se jí ozvat a požádat o zkušební hodinu. Přeci jen jsem byla přesvědčená, že s francouzštinou už se naše cesty rozešly a nikdy se znovu nepotkají. Ale na konci vždy litujeme jen těch příležitostí, které jsme nevyužili.
Po první hodině mi bylo jasné, že tohle je konečně to, co jsem hledala. Na lekci mi stačí připojení k internetu, zavřená místnost a počítač. Když je nouze a chuť na punk, postačí klidně jen mobil s daty a sluchátky. Když nemám náladu na zkulturnění se, hodím na sebe tepláky, mikinu a použiji nějaký ten zkrášlující filtr na Zoomu. Jedeme tempem, během kterého se mi ani netočí hlava, ani neusínám, ale díky kterému na sobě po každé lekci vidím posun. Veškeré poznámky – gramatiku, slovíčka, cvičení, úkoly – mám online, takže si je kdykoliv, kdekoliv mohu projít, aniž bych s sebou musela tahat sešit. Hodiny jsou každý týden jiné – někdy hrajeme online domino a vymýšlíme věty tak, aby pasovaly do gramatiky, kterou zrovna probíráme. Jindy hrajeme Člověče, nezlob se, nebo diskutujeme o současných problémech lidstva a hledáme na ně řešení. A co je super, že hodiny probíhají z 95 % ve francouzštině, takže jsem nucena ji aktivně i pasivně používat téměř celou dobu. A to všechno mě neskutečně motivuje se jí dál věnovat.
Učení jazyka ale není jen o tom, setkat se jednou za týden na hodinu se svým učitelem a věřit, že nám jazyk natluče do hlavy. Ta největší práce leží na nás samotných.
Díky Hančině přístupu jsem se nahecovala tak, že se teď každý den snažím alespoň dvacet minut věnovat francouzštině nad rámec svých lekcí. Během cesty do práce nebo školy, během uklízení nebo vaření poslouchám francouzské podcasty, teď nejčastěji InnerFrench nebo Maintenaint vous savez. V autě jsem si naladila Radio France Internationale a na Spotify jsem si vytvořila playlist francouzských písniček. Čtu francouzské komiksy nebo knížky pro děti, koukám na dětské filmy nebo své oblíbené seriály ve francouzštině. V záchvatu přehrocenosti si dokonce přepnu jazyk mobilu do francouzštiny. Jsem ráda, když mohu říct, že mě radost z učení neopouští, právě naopak. A když nevím, kudy dál, Hanka mě nasměruje – ví nejlíp, kde mám ve francouzštině mezery a ví, co mě zajímá. Vždy připraví hodiny tak, aby mě bavily, jak obsahem, tak tématem. A vždy poradí, co mohu dělat navíc a lépe.
Kdybyste se mě před rokem zeptali, zda chci pokračovat ve francouzštině, asi bych se usmála a řekla, že to nemá cenu. Dneska se usmívám, jak rychle jsem to chtěla vzdát. Vyzkoušeno za vás: byla chyba myslet si, že pro to, abych se naučila jazyk, je potřeba dorazit na hodinu a nechat si do hlavy nacpat gramatiku. Učení jazyka je kromě učitele, který má pro nás pochopení a trpělivost, hlavně o nás samotných a našem přístupu. Je jen na nás, jak s jazykem naložíme a jak moc se mu chceme věnovat. Jak moc věříme, že nás dokáže jako člověka posunout dál.
Učit se francouzsky povznáší, přináší nové obzory. Během dovolené vás místní přijmou mezi sebe, pozvou na víno, a když vám v pařížském metru chtějí ukrást mobil, můžete se francouzsky začít dovolávat pomoci a policie a třeba ho získat zpátky. A to se vyplatí!
